Vrátíme se k čínským babičkám a dědečkům. Tito zákazníci nemají ve zvyku dávat tipy formou hotovostních žetonů. ale pokud jim dáváte dobré karty nebo pokud si myslí že si vás tím koupí a vy jim budete dávat dobré karty, obdarovávají vás čínskými bonbóny. Tato hmota, která se skládá z ovocných esencí, plastelíny a špetky tygří masti, je jediným tuzérem, který jsou číňani důchodového věku schopni obětovat. Vlastně spíše babky mají napěchované kabelečky pochutinami tohoto druhu. Nezřídka se objeví v jejich rukách i cosi na způsob sezamové tyčinky, ale to musíte dávat jooo dobré karty, aby jste měli to "štěstí" něco podobného dostat. Když dáváte dobré karty, dostáváte hodně cukroví (někdy i tři). Už jsem měl ale to štěstí, že jsem dostal ovocnou plastelínu ještě před tím, než jsem rozdal karty na tříkaretním pokru (jedna z nejoblíbenějších her čínských). Odložil jsem si bonbónek na stůl, že si ho při odchodu na pauzu vezmu, jelikož nemáme kapsy u uniformy. Já nešťastník jsem však rozdal pekelné karty, načež babka zamumlala cosi tak naštvanou čínštinou, že jsem byl rád, že jí nerozumí. Znechuceně odhodila karty na stůl, sáhla pro můj bonbón, ukázala, že si ho bere a dodala k tomu opět sáhodlouhou větu, ze které jsem pochopil, že už od ní nikdy žádný bonbón neuvidím a odešla od stolu. Ach Betty. U nás by jistě získala přezdívku Lakomá Betty. Věčně poukazuje na to, že nemá peníze a kolik už prohrála, přičemž tahá z peněženky jednu dvacku za druhou. Mezi další oblíbené číňanky patří Jenny. Všimněte si anglických jmen u postarších Číňanů. Je to pro zjednodušení oslovení. Je jednodušší oslovit čínskou babku Betty, než Xio Pfung Chao-Li. Některá jména jsou tak složitá, že nejdou napsat do počítačové databáze a počítače pak na dlouhou dobu kolabují a odmítají pracovat. Vrátíme se k Jenny. Jenny je moc fajn osoba. Bude jí kolem padesáti, ale jako jedna z mála mluví velmi dobře anglicky, takže konverzace s ní je mnohem jednodušší. Peněz má jak želez a neustále hraje všechny hry v kasínu. Bohužel jsem se stal jejím velkým oblíbencem, tudíž zásadně upřednostňuje hry, které dealuju já. Ne že by mi na stole nějak vadila, je to příjemná společnice se kterou je legrace i když prohrává. Největší problém spočívá v tom, že mě neustále navštěvuje přesně v době, kdy mě opustil poslední zákazník, já mám možnost přiklopit žetony a dát si chvilku pauzu postáváním na prázdném stole. Ne. To je nemožné, pokud je v kasínu Jenny. Ale ani pro toto se na ni nezlobím. Je to opravdu jeden z mála zákazníků, které v kasínu vídávám rád. Dokonce mě má tak ráda, že mě, Ann (inspektorka a Jennina nejoblíbenější osoba v kasínu) a Carlu (servírka a třetí nejoblíbenější postava, protože druhý jsem bezesporu já) pozvala na večeři. Ještě k ní tedy nedošlo a já si nejsem jistý jestli bych šel, ale jako gesto náklonnosti je to milé.
Čínští zákazníci a mluvím stále o čínských starších, mají jednu nevýhodu. Jsou cítit. Ne všichni, ale hodně z nich je. Tady je třeba říct, že převážně muži. Mezi takové, kteří jsou cítit, patří Charlie. On není ani tak cítit, jako že prostě smrdí a to tak, že když sedí u vašeho stolu, tak máte co dělat s mdlobami. Podle mě bych krupiérovi povolil, v případě Charlieho u stolu, sedět na barové stoličce nebo aspoň podepřít ze všech možných stran klacky a tyčemi, aby jste se nekáceli pod stůl. Je mi jasné že na tom starší nemají kolikrát ani vinu, ale pokud vím že smrdím, tak nechodím do veřejných prostor. Ale to by zase bylo omezování a diskriminace zapáchající menšiny (díky za tu menšinu). Charlie rád hraje BJ. Podle mě nejvíc nežádoucích esencí vychází z Charlieho úst. Tento otvor v obličeji, který je plný mezer po chybějících zubech, je řídce vybaven několika zčernalými zuby (vhodné pro pravěkou hru v děravý zub z druhé kapitoly). Charlie je navíc posedlý neustále se šťourat jazykem ve vzniklých mezerách po zubech a odhaluje tím vše, co jeho ústní dutina nabízí, čehož není, krom zápachu a poloprázdna, moc. Možná se tento článek zdá nechutným, ale zkuste si představit, že vám takovýto zákazník sedí u stolu. Pro naše zaměstnanecké dobro je třeba říct, že Charlie asi prezidentem této skupinky zákazníků a jen málokdo se mu podobá.
Tolik k čínské staršině. No a co mladí? Jelikož mají číňané hazard v krvi, do kasína chodí hned jak je jim to umožněno věkem. Peníze na hry mají od rodičů, kteří podnikají nebo z vlastní, převážně nekalé činnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat