pátek 12. června 2009

Pokračování k číňanům

Vrátíme se k čínským babičkám a dědečkům. Tito zákazníci nemají ve zvyku dávat tipy formou hotovostních žetonů. ale pokud jim dáváte dobré karty nebo pokud si myslí že si vás tím koupí a vy jim budete dávat dobré karty, obdarovávají vás čínskými bonbóny. Tato hmota, která se skládá z ovocných esencí, plastelíny a špetky tygří masti, je jediným tuzérem, který jsou číňani důchodového věku schopni obětovat. Vlastně spíše babky mají napěchované kabelečky pochutinami tohoto druhu. Nezřídka se objeví v jejich rukách i cosi na způsob sezamové tyčinky, ale to musíte dávat jooo dobré karty, aby jste měli to "štěstí" něco podobného dostat. Když dáváte dobré karty, dostáváte hodně cukroví (někdy i tři). Už jsem měl ale to štěstí, že jsem dostal ovocnou plastelínu ještě před tím, než jsem rozdal karty na tříkaretním pokru (jedna z nejoblíbenějších her čínských). Odložil jsem si bonbónek na stůl, že si ho při odchodu na pauzu vezmu, jelikož nemáme kapsy u uniformy. Já nešťastník jsem však rozdal pekelné karty, načež babka zamumlala cosi tak naštvanou čínštinou, že jsem byl rád, že jí nerozumí. Znechuceně odhodila karty na stůl, sáhla pro můj bonbón, ukázala, že si ho bere a dodala k tomu opět sáhodlouhou větu, ze které jsem pochopil, že už od ní nikdy žádný bonbón neuvidím a odešla od stolu. Ach Betty. U nás by jistě získala přezdívku Lakomá Betty. Věčně poukazuje na to, že nemá peníze a kolik už prohrála, přičemž tahá z peněženky jednu dvacku za druhou.  Mezi další oblíbené číňanky patří Jenny. Všimněte si anglických jmen u postarších Číňanů. Je to pro zjednodušení oslovení. Je jednodušší oslovit čínskou babku Betty, než Xio Pfung Chao-Li. Některá jména jsou tak složitá, že nejdou napsat do počítačové databáze a počítače pak na dlouhou dobu kolabují a odmítají pracovat. Vrátíme se k Jenny. Jenny je moc fajn osoba. Bude jí kolem padesáti, ale jako jedna z mála mluví velmi dobře anglicky, takže konverzace s ní je mnohem jednodušší. Peněz má jak želez a neustále hraje všechny hry v kasínu. Bohužel jsem se stal jejím velkým oblíbencem, tudíž zásadně upřednostňuje hry, které dealuju já. Ne že by mi na stole nějak vadila, je to příjemná společnice se kterou je legrace i když prohrává. Největší problém spočívá v tom, že mě neustále navštěvuje přesně v době, kdy mě opustil poslední zákazník, já mám možnost přiklopit žetony a dát si chvilku pauzu postáváním na prázdném stole. Ne. To je nemožné, pokud je v kasínu Jenny. Ale ani pro toto se na ni nezlobím. Je to opravdu jeden z mála zákazníků, které v kasínu vídávám rád. Dokonce mě má tak ráda, že mě, Ann (inspektorka a Jennina nejoblíbenější osoba v kasínu) a Carlu (servírka a třetí nejoblíbenější postava, protože druhý jsem bezesporu já) pozvala na večeři. Ještě k ní tedy nedošlo a já si nejsem jistý jestli bych šel, ale jako gesto náklonnosti je to milé.

Čínští zákazníci a mluvím stále o čínských starších, mají jednu nevýhodu. Jsou cítit. Ne všichni, ale hodně z nich je. Tady je třeba říct, že převážně muži. Mezi takové, kteří jsou cítit, patří Charlie. On není ani tak cítit, jako že prostě smrdí a to tak, že když sedí u vašeho stolu, tak máte co dělat s mdlobami. Podle mě bych krupiérovi povolil, v případě Charlieho u stolu, sedět na barové stoličce nebo aspoň podepřít ze všech možných stran klacky a tyčemi, aby jste se nekáceli pod stůl. Je mi jasné že na tom starší nemají kolikrát ani vinu, ale pokud vím že smrdím, tak nechodím do veřejných prostor. Ale to by zase bylo omezování a diskriminace zapáchající menšiny (díky za tu menšinu). Charlie rád hraje BJ. Podle mě nejvíc nežádoucích esencí vychází z Charlieho úst. Tento otvor v obličeji, který je plný mezer po chybějících zubech, je řídce vybaven několika zčernalými zuby (vhodné pro pravěkou hru v děravý zub z druhé kapitoly). Charlie je navíc posedlý neustále se šťourat jazykem ve vzniklých mezerách po zubech a odhaluje tím vše, co jeho ústní dutina nabízí, čehož není, krom zápachu a poloprázdna, moc. Možná se tento článek zdá nechutným, ale zkuste si představit, že vám takovýto zákazník sedí u stolu. Pro naše zaměstnanecké dobro je třeba říct, že Charlie asi prezidentem této skupinky zákazníků a jen málokdo se mu podobá.

Tolik k čínské staršině. No a co mladí? Jelikož mají číňané hazard v krvi, do kasína chodí hned jak je jim to umožněno věkem. Peníze na hry mají od rodičů, kteří podnikají nebo z vlastní, převážně nekalé činnosti.  

pátek 5. června 2009

Zákazníci a různé příklady

Zákzník se dělí v první řadě na: Mám peníze nebo Nemám peníze. Ti se pak dále dělí a poddruhů je nepřeberné množství. Jako příklad můžeme uvést z první kategorie Mám peníze například závislák, hloupej, nervózní, klidnej, arogantní, tichej, stereotypní, pan nejvíc nejdůležitější. A stejné je to i se zákazníky, kteří nemají peníze.

Dále dělíme zákazníky podle barvy pleti. Nejvíc zákazníků  je zřejmě z Anglie, ale těm šlapou na paty zákazníci z Číny, Indie, zemí blízkého východu. Také se po kasínu pohubuje hodně afroangličanů, afrofrancouzů a prostě černochů. Což vlastně není nic neobvyklého. Lidé všech barev se potulují po celé zemi a jelikož i kasína jsou po celé zemi, není zvláštností že se kasína hemží barvami.

Jelikož můžeme nakombinovat zákazníky podle všech výše uvedených možností, uveďme nějaké příklady.

Číňani. Číňani jsou lidé, kteří milují hazard. Dokážou hrát všechno, o všechno, kdykoli a kdekoli. Číňani mají peníze. Mají tu obchody a kšeftují se vším možným. V kasínech dokáží trávit desítky hodin. I když třeba nemají peníze, postávají u stolů a kochají se hazardem. Takových je však málo.

Mou favoritkou v kasínu je Mo. Je to stará číňanka, které je už přes devadesát let. Kasíno navštěvuje skoro každý den (jako většina číňanů). Mo je však poklad. Chodívá hrát ovocné automaty a semtam se staví na BlackJacku či tříkaretním pokru. Na sobě má tradiční čínský oděv který nosila jako třináctiletá. Tehdy byla pravděpodobně trochu menší a tak jí maličko koukají kotníky. Neustále povykuje a stěžuje si na každého dealer, který jí obere o jejích dvacet liber. jenže ono si to mumlá ve čínštině s mandarínským dialektem, tu a tam se mihne kantonské slovíčko. No prostě poklad. Když jde kolem vašeho stolu, tak na prstech obou rukou ukazuje kolik už prohrála a k tomu vám vykládá na které mšině, jak dlouho hrála a že už tam nepůjde a vy ačkoli jí nerozumíte ani zbla, tak se musíte smát. To, že se jí smějete, jí urazí a ona na vás vyštěkne nějaké kletby o démonech a jde si něco zahrát. V kasínu jí ale skoro všichni mají rádi. Tím skoro je myšleno, že jí má rád každý z personálu, ale mezi čínskými babkami panuje nevraživost jako mezi všemi babkami stejného národa. Stačí aby Mo přišla ke stolu na BlackJack a už se ostatní babky odklánějí a šepatají si a je na nich jasně vidt, jak je otravuje její přítomnost. Není to ale jen Mo. Babky drbou a pomlouvají jedna druhou i s dědkama, takže neustále pozorujete, jak někdo není vítán u stolu a jak je mu to dáno najevo. Ale pro nás je to zpestření směny. Když už jsme u těch starších návštěvníků. Málokdo ze starších má opravdu peníze na velkou hru, takže si chodí zahrát za pár desitek liber. Čínské babky chodí každý den. Když jsem přijel, tak kasíno zavíralo v šest ráno a otvíralo v poledne. V půl jedné bývalo kasíno plné čínských důchodců, kteří hrávají Mahjong, ruletu a BlackJack. Teď máme nonstop, takže kasíno se vyprázdní kolem sedmé osmé (podle dne v týdnu) a začne se plnit kolem jedenácté (myšleno ráno). Pro mě, jako pro dealera, je to únavné. Jejich neustále stejné sázky jsou peklo. Na ruletě si vymění deset liber za dva sloupce žetonů (40 ks) a to rozdělí po stole tak, že každý spin vyhrají 34, 35, 52 a někdy 69 žetonů (to ale jen vyjímečně, tak jednou za dvacet spinů neboli roztočení kuličky). Nejhorší je že jsou malé a nedosáhnou na celý stůl, takže vás neustále žádají o umístění žetonů. Jenže s jejich lámanou angličtinou je to taky dřina, takže po hodině na ruletě si připadáte strhanější než po deseti hodinách na velké hře. Stejné je to na BJ (BlackJack). Tam hrají své minimum na box, což jsou dvě libry a tak dokáží sedět celý den a nakonec odejít s dvackou v plusu. Jejich komentáře u hry jsou také zábavné. Už když si mění dvacku a chtějí dva five (pětilibrový žeton), tak si žádají tů faja (two fives). Když mají eso nebo jedenáct a potřebují obrázkovou kartu na BJ nebo dvacet jedna, tak kříčí KUNDŽAJ. O umístění sázky na ruletě ani nemluvě, neboť tam je teprve kombinací.

K číňanům v kasínu je toho hodně, tak budu další příklady udávat průběžně, ale jako základ k pochopení jejich závislosti na hazardu to zatím stačí.

Lidé v kasínu

Na prvním místě je však třeba zmínit, proč jsou kasína.

Lidé po celém světě jsou tvorové hraví a soutěživí. A tato soutěživost přerostla v hazard. Co všechno to slovo obsahuje. Je to směs zábavy, snadného výdělku a především adrenalinu, který lidé milují. Kde chcete nabrat víc adrenalinu, než v kasínu? Ani skok padákem bez padáku se nevyrovná adrenalinu vyprodukovanému při hře, kde jste vsadili úplně všechno na jedno číslo na ruletě. Barák, auto, manželku a děti, peníze od lichváře a od mafie. to všechno je ve hře a vy netrpělivě sledujete, jak se točí kulička v ruletě, jak zpomaluje a poskakuje po číslech. Je to to vaše číslo?

Několik let jsem pilně studoval archeologii a podařilo se mi dokázat, že hazardovali už lidé v pravěku. Jistý druh Homo, konkrétně homo hazardus, hrál o nejlepší kus masa z ulovené zvěře. Jednalo se o hru, kdy hráči z kmene hodili na zem zkažený zub(jakýkoli a kohokoli). Tento zkažený zub obsahoval díry po kazech a hráči, ač neuměli odmocniny a mocniny a dokonce ani zlomky, velmi dobře poznali, která strana zubu je nejzkaženější a tudíž kdo vyhrál. Tato hra je jistým způsobem předchůdce kostek. Ale v pravěku nebyl tento způsob výhry bohužel právoplatný, jelikož hra často /většinou (pořád)/ nebyla pod dohledem státního notáře, docházelo často k nemilým projevům prohrávajících hráčů, kteří nesnesli prohru a tudíž maso z lícních kostí a tak si maso z kýty vyhráli také oblíbeným způsobem, kyjem Postupem času se přestávalo hrát o potraviny a začalo se s něčím zajímavějším. Peníze neboli oběživo. Jsem zastáncem teorie, že se penězům začalo říkat oběživo po tom, co vznikl hazard. Profesor Jean Paul de Šánzelizé z Pařížské university si však myslí, že oběživo se penězům říká proto, že peníze obíhají svět. Snažil se potvrdit svou teorii tím, že si od státu vyžádal na svůj průzkum milion EUR v pětieurových bankovkách, každou bankovku podepsal a vyzval na ní všechny, komu se dostane do ruku, aby se na ní podepsal také a tím se zjistí, kde všude bankovka obíhala, až se mu zase dostanou zpátky do ruky. Zatím se mu jich vrátilo šedesát dva.Většinou s adresou kasína ve kterém byla. Čili profesorův výzkum neparně potvrzuje mou teorii. Takže závěrem je třeba jen zdůraznit, že kasína vznikají z důvodů zábavy spojené s výdělkem.

Hazard tu prostě byl, je a bude.

Tak proto vznikají kasína. Lidé prostě milují hazard a všechno co obsahuje

Do kasína chodí různé typy lidí. Jsou odlišní důvodem návštěvy kasína, způsobem hry, barvou pleti či rasou. Základní dělení lidí v kasínu však je: ZÁKAZNÍK a ZAMĚSTNANEC.

Zákazník

Zákazník je osoba, bez které by kasíno působilo prázdně, smutně a jednoznačně nevýdělečně. Zákazník navštěvuje kasíno z důvodů zábavy, výdělku či choroby zvané Gamebling. Žádný zákazník nejde do kasína s plánem prohrát. Pokud se stane, že zákazník pohraje, pak je dělíme dle důvodů návštěvy. Ten, který prohraje a odchází s hlavou vztyčenou a s klidem, je zákazník, který přišel za zábavou. Pokud takto neodchází, tak je to zbytek. Zákazníků, kteří chodí za zábavou, je ale málo. Většina trpí představou, že přijdou do kasína, zbohatnou a půjdou domů. No ale teď pravdu. Každý zákazník je určitou kombinací všech důvodů uvedených výše, nikdo neodchází s hlavou vztyčenou, pokud prohraje. Jen to někteří nedávají tak najevo. A ruku na srdce, koho z Vás by nenaštvalo, když přijdete za "zábavou" a odejdete o sto liber lehčí? Zákazník je osoba která navštěvuje kasíno v kteroukoli dobu a hraje různé hry. Odměnou mu je možná výhra nehorázných částek. Zákazník je osoba společenská. Zaměstnanci jsou rádi když mají zákazníky. Já osobně, být majitelem kasína a nemít zákazníky, tak to kasíno radši zavřu, protže bez zákazníků by to nebylo ono.

Zaměstnanec

Zaměstnanec se ve velké míře podobá zákazníkovi. Zaměstnanec je osoba, která také navštěvuje kasíno. Tyto návštěvy jsou však, na rozdíl od zákazníka, přesně dané. Také zaměstnanec hraje hry v kasínu. Zaměstnanci je však odměnou, nikoli možná výhra, nýbrž finanční obnos v podobě takzváné výplaty. Také komunikace je nedílnou součástí. Zaměstnanec musí komunikovat s podnapilými a mnohdy i hloupými zákazníky, kteří trvají na komunikaci. Tato komunikace je často nemožná, neboť v hlučném prostředí kasína podbarveném reprodukovnaou hudbou, je zhola namožné komunikovat s podnapilými zákazníky a to i pokud nemáte před sebou jazykovou bariéru. Zaměstnanec je naprosto oddaný své práci a často se stává, že nemůže bez své práce být, tak aspoň navštěvuje kasína konkurenčních společností, aby byl neustále v kasínu. Z takovéhoto zaměstnance se pak stává zákazník. Tímto způsobem získává zaměstnanec také zkušenosti z opačné strany stolu a uvědomuje si náročnost své práce, kterou bezmezně miluje.

Závěrem: Svou teorii o oběživu jsem vymyslel na základě zkušeností z kasína. Zákazník je osoba, která hrou umožňuje společnosti výdělek. Tento je potom spolčností rozdělen mezi zaměstnance. Z těchto zaměstnanců se mimo pracovní dobu stávají zákazníci, kteří umožňují jiné společnosti platit své zaměstnance, kteří se po pracovní době stávají zákzníky a umožňují další společnosti platit zaměstnance. Peníze proto obíhají převážně v kasínech, takže tady je jasně vidět, že Jean Paul je úplnej magor a jeho teorie je k ničemu.