Zdravím a pozdravuji všechny, kdož čtete můj blog. Myšleno maminku a pak Vás, mí drazí náhodní internetoví návštěvníci. Dneska jsem přemýšlel. Ano, vy kteří máte na jazyku něco ve stylu "ty jsi přemýšlel?", to je něco jako "ty jsi četl?". Zamyslel jsem se nad tím, jak nás některá slova ovlivňují. Stačí jedno jediné a jste s rozumem v koncích nebo se zarazíte a nemůžete se pohnout. Srdce vám buší, ruce se potí a ať děláte svou práci sebelépe, tak prostě nejste schopni dosáhnout dobrých výsledků. S čím to vlastně všechno souvisí. Povím vám slovo, které už od malička děsí mě. Ale postupně.
U nás v práci si vymysleli báječnou věc. Jmenuje se to Benchmark neboli výkonnostní test. Tento spočívá tom, že plníte různé úkoly v podobě práce na stole při dealování. Například z rulety máte co nejrychleji načipovat 100 žetonů, nebo ukázat že umít točit kuličkou kolem kola 4-7, 8-11 a 12-15, pak nějaké katování a počítání sázek+výplaty. No a nejlepší sice nic nevyhraje, ale bude dobrej. No a i já jsem se zúčastnil. Nejsem nikterak soutěživý typ, nicméně jsem musel. Pravda nebyl jsem na sebe moc pyšný. Dokonce jsem zvažoval i variantu odchodu do předčasného krupiérského důchodu. Pokud bude sebekritický, tak jsem se neproslavil v žádné disciplíně. Já, vítěz místního závodu krupiérů loňského roku (to se nechlubím, to je prostě fakt). No ale co jsem tentokrát předvedl. Nicméně jsem se pořád držel hesla I Mistr tesař se někdy utne nebo Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra a nebo Nemusí pršet, hlavně ať je hezky. A taky Není důležité vyhrát, ale nebejt poslední. Benchmark jsem měl tedy "úspěšně" za sebou, ale pořád jsem si lámal hlavu, jak to že mi to nešlo. Dejte mě na stůl (myšleno ke stolu, to se tak říká mezi námi krupiéry) a já budu dealovat. Ne na darmo jsem jeden z lepších a hojně používaných krupiérů na těžkých a dlouhých hrách (až to člověka kolikrát s..e, jak je dobrý). Dokonce i tréninkový instruktor se mě tázal, kterak je možné, že z deseti sázek spočítám správně tři a ještě je špatně vyplatí. Nakonec jsem si to zdůvodnil. Jsem prostě trémista.
Určitě všichni znáte stavy, kdy se připravujete na sprint stovky. všechno je OK, dokud nepřijdete na plac. Pak začnou někteří závodníci běhat a vy jste cím dál nervóznější. nakonec zakleknete do bloků, ruce spocené až po půlky a vůbec se vám do toho nechce. Ozve se 3, 2, 1, START. Tak a jsme u toho. To je přesně to slovo, které mě drtí. Nejsem soutěživý typ, jak už jsem psal, ale když se o něco jedná, tak chci být první. Problém je že všechny možné soutěže začínají slovem START. Možnou obměnou je slovo Teď, ve vojenské terminologii hojně používané Vpřed. Každé z těchto slovíček mě promění na klepajícího se jedince, který má problém udržet v hlavě soustředění, v hrudníku srdce a pod kontrolou vyměšovací ústrojí. Ono to ještě možná až tak strašné slovo není, ale když si pod tím představím, že musím něco dělat na čas (například do půl minuty spočítat náročnou sázku) a ještě k tomu vás do toho trenér povzbuzuje motivační větou (například dělej už jen 18 vteřin), tak vás nejen zmate (já v tu chvíli víc přemýšlím nad tím kolik času jsem to vlastně ztratil a jestli po těch několika vtřinách co nad tím přemýšlím neuběhlo víc), ale hlavně zarazí postup vašich myšlenek a vy si jen v rychlosti vyčistíte hlavu a řeknete si to je debil, tak ještě jednou. Načeš vás zdrtí zpráva ve stylu Ještě deset (jsem opravdu rád že tady nepočítá až do konce). A tohle všechno začne se slove Start (teď, či vpřed)
No ale abych to neprodlužoval. Po ukončení prvního testu výkonnosti jsme zahájili druhý. A tu já jsem se svěřil svému trenérovi se svou chorobou ze slova start a ze všeho, co je třeba činit na čas. I nastoupil jsem na svou nedobře vykonanou disciplínu počítání sázek a jejich výplaty. Trenér mě ujistil, že to není na čas a dokonce mi sám řekl, že si mám odkrýt sázku přikrytou papírem (taky fajn situace, když vás ten jantar napíná, drží v jedné ruce stopky, v druhé papír na sázce, třikrát se zeptá, jestli jste připraveni a pak spustí to svý START). Zkrátka a jasně Odklápěl jsem sázky jednu za druhou a počítal a vyplácel jak na běžícím pásu. Dokonce si myslím, že bych i ten pás zvládl. A to všechno jen kvůli jedinému slovíčku. No řekněte, koho z vás děsí slovo start, tak jako mě. Poctivě všichni ruku nahoru. Tak zatím ahoj.
