Do Leedsu jsme přiletěli 17. března. Já, Lukáš, Tomáš, Helena, Pepa a Aleš. Na letišti na nás čekala naše instruktorka pro trénink a jeden manažer. Naložili nás do minibusu a rozvezli po bytech. Já jsem bydlel s Tomášem a Lukášem. Na bytě jmse měli ručníky, peřiny a jedno povlečení. Pro mě důležitá a krásná Kuchyně, jinak ten byt byl nudle s úzkýma schodama, dvoupatrový a poloprázdný. V místnostech byl základní nábytek. No ale naše nadšení (teda aspoň moje) bylo velké. Konečně jsme tu. Čeklai jsme na to dost dlouho.
Po ubytování nás vzali do kasína. Tam jsme měli zdarma večeři a seznámování s chodem kasína a jak to tak nějak bude s námi dál. Takže jsme se dozvěděli, že nás čeká ještě nějaké papírování a nějaké testy. Tomu jsme se plně věnovali další čtyři dny. Bylo to peklo. Dostali jsme kódy pro vstup do práce. Do práce nemůžete jen tak přijít když nepracujete a jít se třeba podívat, co máte za směny. To musíte pěkně zůstat na recepci, obvolat manažera a ten si rozmyslí, jakým způsobem můžete zjistit danou informaci no a navrhne pro vás to nejlepší řešení. U nás kdysi fungovali a snad ještě fungují píchačky. Tady si zadáte kód při vstupu a při odchodu. Jó západ.
Vyplňování papírů a testy a všechno možný není zábava. Jen jedna zvláštnost se mi přihodila. Jsem tak nějak zvyklý mít u sebe neustále batoh. Mám v něm propisky, sešit na poznámky, svačinu, slovník, nabíječku na mobil. No prostě samé důležité věci. Jednoho dne jsme dělali zase papírovou práci a měli jsme si odložit bundy do kanceláře. No a já jsem si vzal batoh s sebou zpátky ke stolu. CHYBA. Během patnácti minut přišel náš manažer z letiště a demonstroval na mě a na Heleně jak to chodí s lidmi kteří nedbají na zákazy v kasínu. Zavedli mě a Helenu do kanceláře a chtěl po mně abych mu ukázal, copa že to skrývám v batohu. Bál jsme se, že mi chce sníst svačinu, tak jsem ji úmyslně nechal až na konec. Naštěstí mě v polovině zastavil a sdělil nám, že toto je běžný postup při kontrole zavazadel zákazníků. Dále že by nás musel požádat, aby jsme se vysvlékli, jestli někde neskrýváme zbraně nebo co. No nepochopil jsem ani deko. Má obhajoba, že v něm mám důležité papíry z nově zařízeného účtu v bance a všechno ostatní potřebné pro dnešní den (o svačině jsem se nezmínil) padla na neúrodnou půdu. Tak jsme omluvili a poděkovali za ukázku. Pak jsem nad tím přemýšlel a zjistil jsem, že je to holý nesmysl. Pravdou zůstává, že se do kasína nesmí s batožinou. Leč dámské kabelky jsou vyjímkou. A když se tak při hře dívám na některé dámské kabelky, do kterých by jste schovali nejen pistoli, ale i houfnici (a tím myslím smohybnou houfnici na tankovém podvozku) nebo rotační kulomet i s přidělaným vrtulníkem, tak si říkám, že to prostě mají v kasínu podchycený.
Takže to by bylo papírování, zrození účtu, seznamovačka s firmou, s kasínem, vyfasování uniform (viz. foto). Teď už jen několik odchylek při hrách a hurá na stoly (to je jen krupiérský hantec, to neznamená, že bysme hopsali po stolech, ale myslí se tím dealování). Odchylek tu nemají moc. jen na Black Jacku mají trochu jinou dopňkovou hru, jinak je to stejný jako jsme se to učili. Takž jak by řekl krupiér HURÁ NA STOLY.
Žádné komentáře:
Okomentovat